Noc v autovězení

Cílem včerejšího a vlastně i dnešního mučení bylo kromě jiného, abych se cítila jako vyslýchaná a uvězněná. Některé věci se podařily, některé mě docela překvapily, každopádně se ale jednalo o neobvyklý a velmi vzrušující zážitek od začátku až do konce. Byla to asi jedna z nejšílenějších věcí, které jsem udělala, ale bylo to skvělé. Užijí si přátelé bolesti, ponížení i skrytého mučení na veřejnosti.

Můj program začal přesně v devět večer. Svlékla jsem se do naha a do sebe zavedla dildo a střední anální kolík. Obojí jsem zajistila provazem a šla klečet do kouta. Po půl hodině jsem začala s "výslechem". Nejdříve jsem udělala 50 dřepů a 50 lehsedů, to abych se ještě trochu víc unavila. Potom už následovalo mučení. Kabelem od nabíječky jsem si vysázela 50 ran přes zadek. Snažila jsem se být poctivá a bolest tomu odpovídala. Někdo cizí by to určitě zvládl i tvrději, ale i tak si myslím, že jsem se nešetřila. Dalších 50 ran bylo přes zadní stranu stehen. Tam už jsem nedosáhla tak dobře, takže se intenzita jednotlivých ran velmi lišila. Nejhorší ale bylo 50 ran přes břicho. Kůže je tam asi slabší a tak každá rána štípala mnohem víc než na zadku. Samozřejmě mi opět tekly slzy, ale byla jsem odhodlaná nepřestat. Vždyť moji mučitelé by také nepřestali.


Když jsem psala, že nejhorší bylo břicho, myslela jsem tím do doby, než přišel poslední výprask a to přes chodidla. Na každé měl kabel dopadnout pětadvacetkrát, ale nebyla jsem schopná nasázet si všechny rány najednou. Musela jsem chodidla střídat a opět jsem slzela jako malá holka. Bolest při mlácení kabelem přes chodidla je velmi intenzivní, než jsem se v BDSM začala trochu orientovat, vůbec jsem nechápala, co může být na bastinadu tak hrozné.

Výprasky jsem dokončila v 21.50 a tak jsem si šla na deset minut ještě kleknout do kouta. S úderem desáté jsem se začala připravovat na cestu. Uvázala jsem si provazovou podprsenku, oblékla na sebe vězeňské pruhované tílko a pruhované kalhoty a vyrazila s taškou pomůcek z bytu. Docela jsem se styděla, protože moje oblečení nebylo zrovna slušivé a navíc jsem šla bosá, takže chodidla dostala po výprasku další dávku nepříjemností. Naštěstí jsem nepotkala moc lidí a už jsem byla u auta. Obula jsem si těsné lodičky na obrovském podpatku a vyrazila. Cestou jsem ještě zastavila, abych u jedné lavičky schovala svoje červená tanga a potom už obhlížela, kde zastavit. Měla jsem vybrané parkoviště naproti autobusové zastávce na kraji jednoho pražského sídliště. Nejdříve to vypadalo, že už bude plné, ale nakonec jsem našla místo na zaparkování.

Začala jsem se připravovat na své noční uvěznění. Připravila jsem si provazy kolem kolen a zápěstí obepnula koženými pásky. V autě jsem zařadila zpátečku a zamkla její zámek. Klíč jsem spolu s doklady uložila do kasičky na zámek. Klíč od ní byl v bytě, takže už bylo jasné, že autem neodjedu. Důkladně jsem se rozhlížela po okolí a když jsem si byla jistá, že mě nikdo nevidí, svlékla jsem se, rychle rozstříhala oblečení a přeběhla do kufru.

Tady už jsem měla věci přichystané od podvečera. Zadní sedačky byly sklopené a nad nimi pod úrovní oken byla natažená deka. Hlavně na krytu kufru byly zavěšené provázky, jejichž účel ještě vysvětlím a také tu byly nachystány všechny potřebné hračky pro další průběh mého věznění. Začala jsem tím, že jsem si lehla na záda a mezi kolena si přivázala rozporku. Kolem krku jsem si připnula kožený obojek a místo roubíku si kvůli bezpečnosti a věrnosti přelepila pusu lepící páskou.

Na každý pysk jsem dala 5 kolíčků a spojila je provázkem. Na každé prso přišlo také 5 kolíčků spojených jiným provázkem. Na vnitřní stranu stehen jsem si také připnula po pěti kolíčcích a provázek od nich nakrátko přivázala k palcům na nohách, takže jsem musela mít kolena ohnutá. Ostatní kolíčky jsem přes soustavu provázků připevnila k láhvi se zmrzlou vodou uvnitř a k pytlíku s kostkami ledu. Naposledy jsem vše zkontrolovala, uvázala si pásku přes oči, do uší dala špunty, zamkla auto klíčem a ten odhodila pod sedadla a nakonec zacvakla kožené řemeny na zápěstí do pout za zády.

Uvolnění mě čekalo v 7 hodin ráno, takže jsem měla dost času. Byla jsem ve svém uzavřeném světě, vnímala jsem akorát kolíčky, svoje vyplněné díry a svou bezmocnost. Netušila jsem, co se kolem mě děje, protože špunty izolovaly výborně a také jsem samozřejmě nic neviděla. Čas plynul úplně jiným tempem než běžně. Propadala jsem chvílemi zoufalství, jindy zase obrovskému vzrušení. Při sebemenším pohybu jsem natahovala kolíčky na stehnech, až se mi je podařilo všechny strhnout.

Po pro mě velmi dlouhém čase mě začaly bolet kolíčky na prsou nad snesitelnou míru. Začala jsem tedy přemýšlet, že si je strhnu. Pomalu jsem začala tahat za provázek a bolestivě sundávala jeden kolíček za druhým. Když mi chyběly už jen tři, provázek se dostatečně napjal a na prsou mi přistál pytel ledu. Způsobilo mi to malý šok a nebylo to nic příjemného. Rychle jsem strhla i zbytek kolíčků a po další minuty vnímala chlad sálající z toho pytle.

Jen co se pytel alespoň trochu zahřál, začaly být nesnesitelné i kolíčky na pyscích. Začala jsem je tedy také strhávat a opět se dostavila bolest mnohem horší než při jejich připínání. Nejhorší ale bylo, že se uvolnila láhev s ledem a narazila do zbylých kolíčků. Ty jsem sice strhla, ale teď jsem cítila všude kolem led. Nejhorší je to samozřejmě ze začátku, potom se obal ledu alespoň trochu zahřeje teplem z těla, ale studí to i po několika hodinách.

Kompletně odkolíčkovaná jsem se snažila usnout a opravdu se mi to podařilo. Párkrát jsem se probudila, ale měla jsem pocit, že jsem spala docela dlouho. Když jsem se ale probudila naposledy, klepala jsem se zimou. Když jsem auto parkovala, bylo ještě pořádně vyhřáté z celodenního stání na slunci a já proto ani nezapínala klimatizaci. Postupně se ale ochlazovalo a led také nepomáhal tomu, abych se zahřála. Vůbec netuším, jak dlouho jsem se v kufru klepala zimou a vzývala východ slunce, který bych stejně neviděla, ale byla jsem tím strašně vyčerpaná. Představovala jsem si, že jsem vězněná ve sklepě, kde mě předtím zbili a mučili ledem. Trochu jsem se snažila pohybovat pánví a opravdu mě moje vzrušování se trochu zahřálo. Ale ani to nebylo nijak příjemné, vždyť jsem byla vyplněná už několik hodin.

Je to strašný pocit bezmoci, ležet takto svázaná a nevědět díky špuntům a pásce o okolním světě. Pro mě je toto při selfbondage možná největší výzva. Nezbláznit se a nezmatkovat je těžké, ale zase zážitek je to tak intenzivní, že si potom (a to zdůrazňuji, že potom) říkám, že to za to rozhodně stálo.

Zhruba v dobu, kdy se začalo auto znovu prohřívat, se mi podařilo znovu aspoň na chvilku usnout. Probudila jsem se rozlámaná a podle teploty soudila, že už by mohlo brzy být očekávaných 7 hodin a mně měly spadnout klíčky od pout. Načekala jsem se ještě dost dlouhou dobu, stále dezorientovaná kvůli pásce přes oči a špuntům. Když mi konečně do rukou spadl klíč, měla jsem obrovskou radost, bylo to tak emotivní, že mi už po několikáté vytryskly slzy do očí. Uvolnila jsem si ruce a sundala pásku z očí a vyndala špunty. Zbytek zatím zůstal na svém místě. Opatrně jsem škvírou pod dekou pozorovala protilehlou zastávku a čekala, až ustane proud lidí.

Parkoviště naproti zastávce jsem vybrala naschvál. Chtěla jsem přidat do konečného vysvobození prvek náhody a tak jsem teď musela čekat, až přestanou chodit lidé na autobus, abych mohla nahá přelézt na přední sedačky a tam se obléci. Lidé ale chodili stále. Sice teď byla má situace mnohem lepší, než když jsem vůbec nevnímala okolí, ale i tak jsem cítila strašný zmar. Viděla jsem šaty, ale nemohla se k nim dostat.

Konečně proud lidí postupně ustával. Uvolnila jsem tedy i zbytek pout, strhla si pásku přes pusu, vyndala dildo a kolík a vyhlížela nejvhodnější moment k přesunu na přední sedadla. Srdce mi bušilo s bleskovou frekvencí a já jen čekala na ten nejvhodnější moment. Teď! Nikdo nebyl v dohledu na zastávce ani na parkovišti, odkryla jsem deku a nebylo cesty zpět. Rychle jsem proklouzla na přední sedadlo a soukala se do šatů. Povedlo se. Seděla jsem a snažila se uklidnit. Urovnala jsem deku, aby nikdo neviděl do mého "vězení, kde zůstala pouta i hračky. Obula jsem si lodičky a vydala se na cestu.

Přede mnou byl poslední úkol - dojít domů. Na sobě jsem měla lodičky na vysokém podpatku, které mi jsou navíc trochu menší a jsou neskutečně nepohodlné. Krátké šaty, které jsem si koupila ještě na střední, měly teď ten zlozvyk se neustále vyhrnovat, což v kombinaci s tím, že poslední věc, kterou jsem měla nebyly kalhotky, ale klíče od auta a bytu na řetízku ukryté ve výstřihu, nebyla dobrá kombinace. Měla jsem teď na výběr, buď půjdu rovnou domů, nebo to vezmu oklikou a po asi kilometru narazím na místo, kde jsem si ukryla kalhotky. Zvolila jsem druhou možnost. Čekalo mě tedy asi 6,5km chůze na příšerných jehlách.

Už brzy po opuštění auta jsem si všimla, že na stehnech mám ještě pár stop po nabíječkovém kabelu. Nebylo to nic příjemného, vědět, že je někdo uvidí, jen jsem doufala, že si je nespojí dohromady s výpraskem. Tím jak byly šaty krátké, jsem na sobě často cítila zraky kolemjdoucích a opravdu mě to uvádělo do rozpaků. Brzy jsem došla k lavičce a ze své skrýše s nadšením vytáhla červená tanga. Rychle jsem zkontrolovala okolí a když jsem měla pocit, že mě nikdo nevidí, oblékla jsem si je.

Teď už jsem si byla o trochu jistější, ale stále mě znervózňovaly pruhy na stehnech. Protože jsem s tím ale nemohla nic udělat, musela jsem jít dál a nezastavovat se. Kdybych se totiž zastavila, musela bych se předklonit a byla jsem si jistá, že bych tak dala na obdiv nejen svá tanga, ale možná pruhy na zadku, pokud tam nějaké byly. Jenže bohužel na mé cestě domů bylo několik semaforů a já měla samozřejmě smůlu. Takže jsem se předkláněla jakoby pro úpravu bot asi osmkrát. Snažila jsem se dělat to alespoň tak, abych minimalizovala počet zvědavých očí, ale netuším, nakolik se mi to dařilo. Každopádně to bylo velmi ponižující, ale když jsem si představila, že jsem na útěku z vězení a tohle je jediné oblečení, které mám, dost mě to vzrušilo.

Poslední třetinu cesty mě už neskutečně bolely nohy. Ty boty jsou totiž doslova za trest. Ale nechtěla jsem se zastavovat, nerada bych se totiž předkláněla zbytečně, takže jsem se akorát snažila spěchat, co mi jehly dovolovaly. Byla jsem čím dál unavenější, přeci jen jsem se moc nevyspala, ale nakonec jsem zdárně došla až před dveře svého bytu a odemkla. Doma jsem začala sepisovat tento příspěvek a dopsala ho až sem.

Poté jsem začala svou cestu za orgasmem, měla jsem vždy dvanáct zásunů a potom si musela připnout na prso kolíček, když jich bylo 12, začala jsem je zase oddělávat. Chtěla jsem si po tak vyčerpávající noci dopřát opravdu kvalitní orgasmus, takže jsem nespěchala a přes bolest si pořádně užívala a udělala se až když na prsou zbylo jen sedm kolíčků. Omlouvám se, že je tento příspěvek možná trochu neučesaný, ale jak víte, píšu ho trochu nevyspalá a zmučená.